neděle 19. června 2016

Level 17: Jak jsem byla sežehnuta čínským drakem a narazila na motorce do každého sloupu

V TR2 mě už Jeanette dávno prohnala dračím doupětem. Na Antarktidě už dávno stojím před závěrečným bossem hry, v TR4 mě stačila několikrát vyflákat snad o každou zeď, která se ve Městě smrti nachází a vůbec nemluvím o tom, kolikrát mě nechala spadnout z nějaké trubky nebo vysoké plošiny v Biodome. Na motorku v TR4 jsem vůbec po těch všech chrámech v Alexandrii ani neměla náladu, v TR2 už mi ten Bartoli lezl pěkně na nervy a v Biodome bylo dusno a jsem odtud poštípaná snad na každém svém údu.
Jeanette většinou píše herní report hned potom, co dohraje určitý level všech TR. Jenže je to asi týden, co dohrála level číslo sedmnáct a report pořád nikde. Tak jsem se jí dnes zkusila zeptat, co se děje, že by si možná čtenáři rádi přečetli, čím jsme si zase prošly. Trvalo dobrých pět minut, než odemkla dveře od ložnice. Když jsem ji upozornila, že je skoro poledne a bylo by na čase vylézt z postele a něco začít dělat, zabořila obličej zpátky do polštáře se slovy, že alergie je svině, z nosu už jí vytekly asi dva litry a oči pálí, že by měly explodovat. Vůbec nemluvím o těch kilech posmrkaných kapesníků a čtyřech rozdělaných balení kapek do očí. Vyslechla jsem si, že na Lařinu encyklopedii dneska fakt dlabe a že jestli se mi to nelíbí, ať si jdu, kam chci (no... řekla to trošku jinak, ale chci tu zachovat trochu slušnou úroveň, takže ji přesně citovat nebudu). Poté, co jsem z její ložnice odešla a slyšela za sebou ránu třísknutí dveřmi, bylo mi jasné, že pokud ten report nenapíšu sama, nikdy se tu neobjeví.

Malý problém je v tom, že jsem sice už psala pár článků do odborných časopisů nebo webů, ale nikdy to nebyl blog o Tomb Raider. Skutečnost, že jsem sepsala několik cestopisů, mi v tomto případě nejspíš nijak nepomůže, protože popisování různých zemí a ztracených civilizací patří do jiné rubriky. Pokusím se alespoň napsat vám tak nějak stručně, kterými levely jsme spolu s Jeanette prošly.

Dragon's Lair patří k našim oblíbeným levelům. Zatímco Jeanette nadrženě drží tlačítka na klávesnici a nemilosrdně se řítí skrz zelené strážce až k samotnému bossovi, já už na začátku levelu jen trnu, kolikrát mě zase nechá napíchnout na kopí těch nesmyslných kamenných obrů s přehnaně násilnickou povahou, nebo kolikrát mě zase nechá podpálit a budu muset vytáhnout z batohu cestovní pas a nalistovat tam stránku Load Game. Naštěstí to nebylo tak hrozné. Napíchnuta jsem tentokrát nebyla ani jednou a po sedmnácti letech hraní se Jeanette nejspíš naučila, že když budu skákat do stran skrz celou místnost, drak má menší šanci trefit se do mě ohněm. Takže už nás čeká jen závěrečný level u mě doma a to snad nebude žádná velká katastrofa.

O TR3 vůbec mluvit nebudu. Bolí mě to, pokaždé když ho hraje, od začátku až do konce. Je to díl, který Jeanette zná nejméně, takže nebudu vůbec mluvit o tom, kolikrát jsme se ztratily a marně hledaly cestu, kolikrát jsme umřely a kolik sprostých slov jsem si vyslechla, ačkoliv ani jeden z těch důvodů, za které jsem údajně mohla já, nebyla v žádném případě ani z malé části moje vina. Já za to můžu, že ty cesty nejsou vidět, když mají stejnou texturu jako okolí? Nebo že když na nás vyběhne mutant, tak Jeanette stojí a kouká, než jí napadne vytáhnout pistole a uskočit? Nebo že mě háže do ledové vody a pak se diví, že mi mrznou plíce a ubývá mi zdraví děsivě rychlým tempem? Jsem ráda, když spolu trávíme čas. Bohužel, Projít společně konečnými částmi všech dílů TR, to je pro mě noční můra.

Bylo mi málem do breku, když se Jeanette zamotala ve Městě smrti, potom s motorkou narazila do zdi tolikrát, že jsme vypotřebovaly víc lékárniček, než při souboji se závěrečným bossem a už vůbec nemluvím o tom, že si musela prakticky vyzkoušet fakt, že motorka opravdu exploduje, pokud ji shodíme z výšky několika metrů a že bohužel, ten kdo ji řídí, vybouchne taky.

V Biodome už to bylo lepší, protože jsem věděla, že Angel of Dakrness level číslo sedmnáct končí, protože zbytek TR už je dohraný. Mezitím co se Jeanette snažila vzpomenout si, co se tu všechno dělá, ze kterých strážců padají přístupové karty a jak se musí vyzrát na hladovou masožravku u dveří, stačila jsem zaplácnout snad tisíc komárů a zpotila jsem se, jako bych právě vyběhla z trouby rozžhavené na dvě stě stupňů. No, příště ji čeká level s Kurtisem, tak ať si to s ní zase chvíli užije on. Já si mileráda odpočinu.

Budu jenom doufat, že zítra bude mít Jeanette lepší náladu, posmrkané kapesníky konečně vyhodí, vyleze z postele a zplodí něco sama. Nemůžu za ni zaskakovat věčně. Jdu si pročistit pistole a psychicky se připravit na osmnáctý level.
Vaše Lara Croft


Tomb Raider: Starring Lara Croft
 Tomb Raider: Adventures of Lara Croft
 Tomb Raider: The Last Revelation
 Tomb Raider: The Angel of Darkness
______________________________

Vzhledem k tomu, že právě probíhají trochu organizační změny, protože přecházíme s Jeanette s hraním na nový počítač, neměly jsme možnost udělat všechny screenshoty a ne všechny tak pocházejí z naší dílny. Ale chtěly jsme zachovat průběh rubriky, proto nám to snad odpustíte (pokud ne, moje pistole jsou vždycky nabité).

2 komentáře:

  1. Alergie mě moc mrzí :-( Doufám, že se ti co nejdříve uleví!! :-)

    Krásně a velmi poutavě, a také vtipně sepsaný článek. Obzvlášť mě pobavila část s motorkou v Tomb Raider 4. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Laře vyřídím, že to hezky napsala :)))

      Už je to mnohem lepší. Vždy to trvá tak den dva, ale to by člověk radši vůbec nežil :D

      Vymazat