úterý 16. února 2016

Co vše Lařině encyklopedii předcházelo aneb historie webu

Nevím úplně přesně, co mě popudilo napsat tento článek. Když ale pokaždé otevírám Lařinu encyklopedii, vzpomínám si na to, jak jsem blogovala dřív, kolik jsem dělala chyb, jak jsem se učila být pořád lepší a lepší a co vše muselo Lařině encyklopedii předcházet, aby byla taková, jaká je. Člověk za ty roky nasbíral spoustu zkušeností, ať už ohledně toho, jak udělat design, aby byl nevtíravý, přehledný a příjemný, jak seřadit rubriky nebo jak zařazovat články, aby byly dohledatelné, a v neposlední řadě jak je psát, aby čtenář hned po přečtení první věty neodešel.

Bylo mi myslím čtrnáct nebo patnáct let, když jsem o Tomb Raider začala tvořit svůj první blog. Když se teď podívám zpátky (pořád se mi dochovaly jeho staré screenshoty), připadám si jako malíř, který se již jako zkušený a znalý dívá na své první, nedokonalé dílo a říká si, že ani nemohlo být jeho, protože dnes tam nachází hromadu chyb, které by teď neudělal a sám sebe přesvědčuje o tom, že tohle přece nemohla být jeho práce. Ale stejně tak jako on by bez píle a sebezlepšování nedošel k úchvatnému dílu, ani Lařina encyklopedie by bez všechto minulých článků, designů a blogů nemohla být tím, čím je dnes. Teprve staré blogy mě naučily, jak se chovat, aby čtenáři na web často chodili, jak články zařazovat, aby si je mohli rychle dohledat, nebo jak dělat obrázky, aby jich byl web plný tak nějak akorát.
Úplně první design blogu ze srpna 2006.

2006-2007
Ačkoliv nejstarší článek tady na Lařině encyklopedii najdete v lednu 2012, historie blogu sahá až do roku 2006. Bylo to myslím v srpnu, když jsem narazila na blog.cz. Tenkrát jsem byla opravdu hodně zažraná do TR a Lara Croft byla mou každodenní kamarádkou, mým vzorem a středem skoro všech mých zájmů. Když se na to tak zpětně podívám, vlastně se toho dodnes moc nezměnilo. Jenže byla jsem tak přehlcená a přesycená toho, kolik toho o té hře vím, kolik jsem udělala screenshotů a že jsem všechny TR dohrála, že jsem o tom chtěla dát vědět světu. Taky jsem chtěla těm, co Laru zavrhovali a měli ji jen za "uřvanou vraždící, nesmrtelnou nánu s pistolema" dokázat, že není tak úplně špatná, a že bych měla kde poskytovat své vlastní zážitky z hraní, protože mě samotnou takové články vždy bavily číst.

Blog se tedy rozjížděl. Pomalu ale jistě. Ještě dnes si pamatuji, že první komentář se na blogu objevil po dvou měsících jeho existence. Bylo mi sice každý den líto, že jsem sama, kdo můj blog navštěvuje, ale zároveň jsem si byla vědoma toho, že když čtenáři nebudou mít na blogu co číst, tak nepřijdou. A tak jsem jen trpělivě přidávala články a obrázky. Nikdy jsem se nesnižovala k tomu, abych chodila na ostatní blogy a v komentářích je prosila, aby si přečetli mé články nebo mi nechali komentář. Brzy ale blog začali navštěvovat lidé, kteří se se mnou o svém oblíbeném koníčku rádi bavili, stejně tak jako já sdíleli své zážitky z hraní a záhy se stali i mými dobrými přáteli (i když ne všichni si se mnou dopisují dodnes, protože už zkrátka nemají na TR čas nebo je mezitím zaujalo něco jiného, na všechny si doteď pamatuji a ráda na ně vzpomínám jako na milé lidi). Stále jim patří můj velký dík, protože jen díky nim jsem nacházela sílu do další tvorby. A i když se občas naskytly i nějaké negativní reakce (znáte to - není na světě blog ten, který by se zalíbil lidem všem), kladné názory a hodnocení je vždy zastrčily někam do pozadí mé nátury a já pokračovala dál.

Poslední design blogu v roce 2007.
Do půl roku tu byly desítky článků, rubriky přibývaly, a já, tenkrát v deváté třídě a posléze na střední odborné škole, se nemohla nikdy dočkat, až přijdu ze školy domů a budu moci zase blogovat, vytvářet obrázky, navštěvovat ostatní bloggery a hrát TR. Tentokrát ale s tím pocitem, že mé hraní někdo sdílí. Blog nabýval na obsahu velkým tempem. Jak přibývaly články, přibývaly komentáře a moje motivace. Kamarádi si mě dokonce tak oblíbili, že mi chtěli pomáhat s psaním článků, posílali mi různé náměty na články a doporučovali, jaký bych si měla udělat vzhled. Jeden z nich mi vzhled skutečně vyrobil a nabídl.

Ačkoliv jsem se zazačátku potýkala s jistými problémy, protože ne všechny obrázky a texty byly vyloženě má autorská tvorba, pár hádek a rozporů mi nakonec dalo tvrdou lekci a já se naučila, že jen díky své originalitě a autorství může být blog opravdu kvalitní a jednou snad i konkurovat skutečným webovým stránkám. Blog za dobu roční existence získal desítky čtenářů a návštěvníci se sem vraceli několikrát denně a dávali mi sílu jít dál. Blog dostal cca v roce 2008 nový design ve stylu Angel of Darkness, design, který si vzal sebou do hrobu.

Nevím proč mě blogování z čistajasna přestalo bavit. Asi to bylo tím, že po vzoru mém a dalších kamarádů se lidé začli "opičit". Lara Croft byla na vrcholu své kariéry, tvůrci přinášeli čím dál víc informací o nových dílech a česká komunita TR se začala nafukovat a zvětšovat. S blogy o TR jako by se najednou roztrhl pytel. Už nebyly čtyři, ale bylo jich dvacet, tito autoři (z některých jsou dnes mí přátelé a já jsem jejich pravidelným návštěvníkem, jelikož jejich práce je kvalitní a dlouholetá) se ale stejně vesměs jen snažili napodobovat a většinou jinými slovy napsali článek, který už si někde přečetli. Taky se stalo, že jsem doslova, do písmene a do tečky našla své články na jiném blogu (nebudu z diskrétnosti jmenovat, jelikož blog dodnes existuje) a potom jsem byla tak znechucená, že jsem toho nechala a dala si pauzu. Proč se hodiny psát s článkem, vytvářet s obrázkem, když to někdo jiný má za hodinu zkopírované? Blog jsem začala pomalu zanedbávat a ze všech dalších nových blogů jsem začínala být znechucená. Posléze jsem blog zcela zrušila. Dál jsem navštěvovala ostatní bloggery a psala jim komentáře a fandila jim, ale zandalara.blog.cz už nebyla.

Tombraiderlaracroft.wz.cz
2007 - 2008
Jenže psaní o Laře a TR mě nějakým způsobem naplňovalo a uspokojovalo. Chybělo mi to. Nechtěla jsem se už vrátit na blog, protože bych se topila mezi hromadou jiných blogů, kterými se internet začal přehlcovat. Chtěla jsem něco trochu jiného. Vytvořila jsem webovou doménu tombraiderlaracroft.wz.cz. Jenže editace byla náročná, návštěvníci tam nebyli skoro žádní a doména mi nevyhovovala. Nebyla jsem spokojená se vzhledem, s texty ani s html jazykem, nebylo to pro mě to pravé. Čtenáře jsem ztratila a psaní na web mi zabíralo víc času, než jsem byla ochotná mu věnovat. Po webu navíc za chvíli skoro neštěkl ani pes. Chtěla jsem se trochu vyzdvihnout a jít jiným směrem než blog, ale nakonec mě to stálo moc sil a nebyla jsem s webem spokojená ani chvíli. V té době blog.cz sám prodělával velké změny - nabízel uživatelům více možností, jak blog editovat, vytvářet vzhled a psát články. A tak jsem se znovu zaregistrovala na blog.cz a zandalara.blog.cz byla obnovena. Bylo mi jasné, že budu muset zapracovat, udělat dobrý design a znovu začít psát zajímavé články, jen tak si získám čtenáře zpět.

2008 - 2010
A tak se dne 19. července 2008 zandalara.blog.cz navrátila zpět. Vzhled jsem nechala stejný, jako ten, který si před rokem blog odnesl. Věděla jsem, že budu mít hromadu práce s tím, aby si mě lidé zase všimli a hlavně s tím, aby mi opět začali věřit, že je za chvíli zase nezavrhnu. Naštěstí, když jsem ale svým kamarádům o comebacku pověděla, setkala jsem se spíš s kladnými reakcemi. A můj blog začal být znovu oblíbený. Zde je ještě aktivní odkaz na Návštěvní knihu blogu zandalara.

Blog jsem měla velmi ráda a ráda jsem na něj přispívala články. Vydržel mi další dva roky. Ale oblasti mých zájmů se rozšířily. Chtěla jsem psát o více věcech, ne jen o Laře. A tak jsem založila blog, kterému jsem se věnovala další dva roky. Jeanettesworld.blog.cz byl se mnou od roku 2010 do roku 2012. Psala jsem tam nejen o Laře, ale o dalších věcech. Designy blogu se měnily podle aktuální tematiky a k hlavním tématům tam patřil samozřejmě Tomb Raider, CSI: Miami, Mafia 2 a hlavně moje vlastní tvorba. Tento blog mám stále velice ráda (ačkoliv už není vůbec, ale vůbec aktuální), protože mi pomáhal zvětšovat mé obzory v daných oblastech a hlavně okruh přátel, kteří ke mně pořád rádi chodili, ať už jsem ten den psala o Horatiovi, zveřejnila kus své povídky, nebo přidala screenshoty z TR Underworld.
Jeden z designů na jeanettesworld.
Tento pro mě vyrobila Kaki-LC.

Ve svém finále se ale blog začal znovu zaměřovat z více a více částí na sérii Tomb Raider. A já nakonec zjistila, že sice po mnoha útrapách mě trnitá cesta stejně vždycky bude vést k jedné věci a tou je Tomb Raider. S Larou jsem vyrostla, Lara je mým vzorem, o ní budu psát. Jelikož tahle láska je se mnou tak srostlá, že ačkoliv sice občas trošku uvadne, nikdy mě nepustí.

Všestranný blog byl ale pro TR malý. Navíc už jsem se delší dobu poohlížela po doméně blogspot. Při návštěvě na jiných blozích jsem zjistila, že nabízí mnohem více možností než blog a to přesně vyhovovalo mým požadavkům a představám o tom, jak bych chtěla vést svůj blog, svou webovou stránku o Laře. Ačkoliv editace není tak jednoduchá jako na blog.cz, opravdu mě to začalo bavit a během chvíle jsem měla v hlavě návrh na design a rozvržení blogu. Blogspot nabízí možnost mnoha šablon, dvojí menu, přidání mnoha interaktivních prvku do menu, html jazyk a mnoho dalšího. A tak jsem 13. února 2012 napsala na jeanettesworld poslední článek a blog byl definitivně zastaven. A už jsem se věnovala jen Lařině encyklopedii.

2012 - současnost
Lařina encyklopedie mě velmi naplňovala, protože blogspot umožňoval velké množství úprav a editace. Navíc pevný základ blogu už jsem měla, protože na zandalara.blog.cz a na jeanettesworld.blog.cz byla spousta článků o TR, které by bylo škoda jen tak smazat a pak psát celé znovu, takže první dva měsíce zde jsem trávila tím, že jsem poupravovala a přenášela články z předchozích blogů. Lařina encyklopedie tak nebyla úplně prázdná a když se čtenáři předchozích blogů o ní dozvěděli, jejich reakce byly spíše kladné. Říkali, že je to tu přehlednější a uspořádanější a že vzhled blogu působí příjemnou TR atmosférou. Já brzy našla nit a nemohla přestat. Lařina encyklopedie se skutečně začala stávat encyklopedií a i když jsem měla slabší chvilky, kdy jsem se blogu věnovala méně, vždy tu na mě počkal a trpělivě čekal, až se k němu vrátím. Stejně tak několik věrných čtenářů. Tímto bych jim chtěla za jejich přízeň moc poděkovat a vzkázat, že se budu moc snažit, aby se zde cítili stále příjemně.

Ačkoliv českých blogů a webů není zrovna málo, já pevně doufám, že Lařina encyklopedie se mezi nimi usadí. Nejsem tu proto, abych trhala rekordy v návštěvnosti, jsem tu proto, abyste tu vždy mohli najít to, co právě potřebujete, mohli se mě dotazovat a mohli jsme společně všichni diskutovat o naší milé hrdince. Ona už je tu totiž s namí skoro celých dvacet let. Myslím, že tak slavná osobnost si prostě svůj web zaslouží a ať jsou vaše názory na Lařinu encyklopedii jakékoliv, já se jí budu snažit vést dobře.

Sami vidíte, že všechno, co má dnes nějaký smysl, má za sebou dlouhou minulost. Je to neuvěřitelných deset let, co jsem založila svůj první blog, neuvěřitelných deset let, co se znám s dobrými lidmi z TR komunity a to nelze jen tak zahodit nebo zapomenout. Doufám, že vám tady bude dobře a věřte, že každý hlas v anketě, každý vstup na tyto stránky, každý komentář od vás je pro mě nesmírným potěšením a neuvěřitelně mě to nakopne jít dál.

Díky.
Vaše Jeanette
_____________________________

2 komentáře:

  1. Wow to je už tak dlouhá doba? Je neuvěřitelné, jak dlouho ten čas letí. Nejsem si jista, zda jsem znala tvůj blog od úplně prvního designu, ale ten AoD si pamatuju moc dobře. :) Mě se z prvního designu dochoval jen malinkatý obrázek... ještě menší než je ten tvůj... ale dá se na tom trochu vidět, jak blog zhruba vypadal a musim říct, že to byl děs a sama se udivuju, kam až jsem došla. :D Ona... grafická škola má něco do sebe. xD

    Pamatuju si, kolik blogů o TR bylo. Až se tomu nechtělo věřit, ale to číslo bylo obrovský... a pak najednou bum... a všechny blogy najednou "umřeli". Pamatuju, že některé blogy o TR skončili, protože jsem tehdy ukončila blog já... tehdy ještě pod adresou laracroftanniversary.blog.cz ... dodnes si vyčítám, že jsem blog zrušila. Odejít z něj by stačilo... ale já blbec sem se nechala unést a zrušila ho a tím pohřbila svou tvrdou práci. Pak jsem se vrátila jako lufik-is-back... dementnější adresa mě opravdu nemohla napadnout. :D Občas si říkám, jestli to nepřesunout, ale to by bylo zase hromady práce, vyřizování (když je to ofiko fan stránka) a lidi by si zas museli zvykat na novou adresu. Ale co... hlavní je obsah webu. ;)

    Mno... trochu sem odbočila, ale moc dobře si pamatuju, jak jsme obě postupovali. :) Naše získávání zkušeností... každý nový design byl lepší a lepší, články obsáhlejší i detailnější... jednoduše řečeno jsme s blogem i Larou krásně rostli a dospívali. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, přesně, přesně slova člověka, který ví, o čem mluví. Ale jak říkám - hrůza musí předcházet tomu, co máš dnes (když to přeženu), proto staré blogy nezavrhuji, ale snažím se z nich poučit. A kapka nostalgie na mě dost padala, když jsem to ráno psala :)

      Vymazat