pondělí 6. srpna 2012

O blogařích, o psaní, o blozích: i blogování má svá pravidla!

"Cože, ty máš blog...?" uslyšíte od známého, když se před ním potichu zmíníte, že máte svojí vlastní doménu obsahující název blog. Následuje pohrdavý pohled a dotyčná osoba začne pochybovat o tom, zda není vaše IQ hluboko pod hranicí normálu, ještě níž, než si vůbec myslela. Taková reakce samozřejmě dokáže jednoho od práce odradit. Vědomí práce, která má stejný efekt jako házení hrsti hrášku proti zdi není nic povzbuzujícího k jejímu dalšímu pokračování.

Ale vy můžete tomu člověku dokázat, že váš blog takový není. Že není důvod vyvyšovat ostatní weby nad blog. Že za návštěvu stojí a že se na něm dá najít spousta zajímavých článků. Chce to jenom trochu nápaditosti a kreativity.
Pokusím se vám rozepsat o blogování, jak ho vidím já - a věřte, že to tvrdím na základě pětiletých zkušeností...

Blog vs. Blog
Když se řekne BLOG, většině lidí se vybaví růžové pozadí, červený text a smajlík ve tvaru srdíčka za každou větou. Nemluvě o hromadě zkopírovaných obrázků z Googlu a větách typu: "aHooooJíííčEEEEk!!!! JaKKKK se mÁÁÁÁÁtEEEE, PuSinkY?" To je bohužel představa, kterou má většina lidí o blozích. A smutné na tom je, že většina blogů takových skutečně je. Lidé pak tyto stránky berou jako spamy a jakmile vidí ve vyhledávači: doména.blog.cz, raději odkaz obloukem minou. Když ale člověk zapracuje, obrní se nervy a trpělivostí, může dosáhnout výsledku, že lidé říkají: "Tyjo, to je ale pěkná stránka! Tu jsi vážně dělal celou sám?" Pohrdavé pohledy pak vystřídají spíše obdivné, doprovázené různým ponoukáním: "Jen v tom pokračuj! Určitě máš skvělou návštěvnost a je to rozhodně zajímavý koníček!" Takové reakce potom do práce přeci jen postrčí.

Jsou dva různé způsoby, jak vést blog. Oba sice zaznamenávají celkem slušnou návštěvnost. Ovšem jeden způsob svědčí o tom, že váš blog spadá do druhé vyjmenované skupiny - to když se na váš blog návštěvníci rádi vrací, komentují články a považují vás za milého člověka, který jim přináší informace a jednak se u vašich článků uvolní, možná i pobaví. Cesta k tomuto úspěchu je ovšem dlouhá a trnitá... Efekt je ale stálý a rozhodně stojí za celé úsilí.

Nebo se můžete vydat tou druhou cestou. Ta je sice zezačátku růžová, ale na konci čeká trnité křoví, kterým už neprojdete... Efekt je nestálý a velmi kolísavý. To když se chováte tím způsobem, že lidi na váš blog chodí jenom proto, aby vám nadávali, že nemáte reklamovat, že vaše práce nestojí za nic a že jste naprosto, ale naprosto stupidní a ať raději ze světa internetu rychle vypadnete, když ani neumíte najít rubriku Reklamy. Jasně, už od prvního dne založení blogu vás sice navštíví pár lidí, ale vemte jed na to, že se k vám nikdy nevrátí a ještě před vámi budou varovat ostatní.

S trpělivostí nejdál dojdeš
Pamatuju si, že na svém prvním blogu jsem se prvního komentáře dočkala až po třech měsících. Jenom jsem přidávala články, názory, obrázky, vytvářela ankety a rubriky. Ale nikdy jsem se nesnížila k tomu, abych od někoho jiného něco zkopírovala. Věděla jsem, že to není dobrý způsob, stejně jako skutečnost, že dotyčná osoba by mě za to klidně i mohla žalovat (jdeme-li přímo do extrémů). Z jednoho komentáře se najednou staly dva. Pak deset. Sto. A byly častější a častější. Stejně jako návštěvnost. Patnáct lidí za měsíc sice není moc, ale je to dobrý začátek. Po několika měsících těch lidí bude padesát. Pak sedmdesát, pak sto a nakonec se sami nestačíte divit.
Vyžaduje to ale velkou práci...

Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá!
Většina mladých bloggerů dělá jednu a tu samou chybu: něco se jim strašně zalíbí (např. nějaká hra nebo seriál). Začnou si o té věci hledat různé informace na internetu a narazí na blogy, které mají dobrý obsah. Vidí blog a řeknou si: "Tyjo, je lehký mít blog! Taky budu mít blog, to, co dokázal on, to já můžu mít ještě dneska taky!" Založit si blog je totiž velmi snadné a je to bezplatné, což je velkým lákadlem. Motto: webovou stránku může mít opravdu každý, prostě láká.
Takový člověk si bohužel neuvědomí, kolik ten dotyčný blogař strávil práce s psaním článků a tvořením obrázků či designu. Založí si blog a zveřejní první článek. Když se mu během první minuty neobjeví pod článkem komentář, je zklamaný. Říká si: "Proč on má komentářů deset a já ani jeden? Asi je to tím, jak skvělé má články..."
A v tu chvíli začne kopírovat... Nebo psát komentáře typu: "Přijď ke mně!" "Nechceš spřátelit?" Ale kopírování... To kopírování zabolí nejvíc.

Ano. Bohužel, takových blogů je největší část. Tenhle blogař pak začne kopírovat, brzo mu na to přijdou (a to v KAŽDÉM PŘÍPADĚ, neexistuje možnost, že by mu zkopírovaný článek prošel) a setká se s negativními reakcemi. Je naštvaný a buď pokračuje stejným způsobem s blogem, kde ho čeká neodvratný konec s negativními rakcemi, nebo se poučí a začne znova. Anebo se prostě blogu vyhne. A pak to zkusí s jiným. Znova. A úplně stejně...
Takovému člověku bohužel nenamluvíte, že to dělat nemá. Takový člověk se musí poučit sám.
To jsou ty blogy, na které lidi narazí úplně nejčastěji a kterými opovrhují.

Jsou ale způsoby, jak si na blogu vybudovat celkem zajímavou a úspěšnou - no, nebojím se ani říct slovo - "kariéru"... A jsou dva způsoby. Pojďme na ně mrknout...

Blogařské desatero
 Aneb několik málo rad, které by měl každý blogař, který chce mít pravidelné návštěvníky a přátele, dodržovat a měl mít na paměti:
1. Nikdy nebudu kopírovat. Pokud zkopíruji článek, dokazuje to jedině to, že nejsem schopná něco sama vytvořit, postrádám originalitu a ostatní se na mě budou dívat skrz prsty, nemluvě o těch, kteří budou naštvaní, že jsem zneužila jejich práce. Ať už se to týká obrázků či textu, ten člověk si s tím dal hodiny práce. Zkopírovat jeho výtvor je zneuctění a je to protiprávní. Zkopíruji-li článek, je to skoro jako bych dávala na blog vizitku, že nemám mozek.

2. Budu ctít svůj rodný jazyk. Vojáci používají jako prostředek pro svou práci zbraně. Knihovníci knihy. Policisté uniformu a právníci zákoníky. Jsou to jejich prostředky, které jim umožňují vykonávat práci a musí je ctít. Stejně jako oni, my používáme k naší práci český jazyk. Neumět ho používat je jako kdyby knihovník neuměl číst, voják neměl zbrojní pás a právník neměl vysokoškolský diplom. Snažím se psát s gramatickou správností, neopakuji ve větě slova a budu se snažit vyjadřovat inteligentně. Nemohu sice za to, že mi čeština moc nejde. Ale můžu si být jistá, že když se budu trošku snažit, čtenář to pozná. Čtenář má velmi dobrý instinkt a pozná, na kterém článku si dal autor záležet a který jen tak odflákl!

3. To, jak píšu, mě reprezentuje. Neustále mám na paměti, že článek, který si čtenář přečte, v něm zanechá několik dojmů. Jednak se něco dozví a jednak mu to prozrazuje něco o mně. Napsáním článku dávám najevo, jaké jsou mé vyjadřovací schopnosti, jak to umím se slohem a zda o dané věci něco vím. Článek způsobí hlavně to, že čtenář si udělá obrázek o mojí inteligenci a vyjadřovacích schopnostech. Jednovětný článek typu: Ta hra byla úžasná a mám z ní dobré dojmy toť moje recenze, zřejmě čtenáře nijak zvlášť nenadchne a už ke mně nejspíš nikdy nepřijde.

4. Neprosím o komentáře. Neustále mám na paměti, že ačkoliv návštěvníci nenapsali komentář, neznamená to, že článek nečetli. Pokud mi skutečně tak záleží na návštěvnosti, zařídím si Top List. Chodit po blozích a psát: "Přijď ke mně, prosííím, mně nikdo na blog nechodí...", je stejné jako žebrání.

5. Nereklamuji. Však to není příjemné, když pod článkem místo osobního názoru a vyjádření k tématu najdu větu typu: "Přijď na můj blogíííís" "Hlasuj prosím v anketě!", takže to logicky nebudu sama dělat.

6. Komentář mě reprezentuje. To, jak napíšu komentář na cizí blog nebo blog přítele o mně vypovídá mnoho věcí. Jak hodnotím danou věc a jak umím pravopis. Pokud jsem schopná napsat normální komentář, který má víc než dvě slova, pak tím navíc zvyšuji šance, že můj blog někdo navštíví.

7. Najdu-li svou tvorbu někde jinde, mám právo se ohradit. Pokud mi někdo něco zkopíruje, dám mu vědět a navrhnu řešení. Pokud si to nechám líbit, musím se smířit s tím, že dotyčný si zvykne, zkopíruje většinu mého obsahu a možná se k němu přidají i další. Blog není jen pro radost návštěvníků, ale i pro radost mojí. Nemusím si všechno nechat líbit.

8. Napsat pod článek zdroj nestačí. Ať už kopíruji z blogu nebo z webu, musím pod článek za prvé napsat zdroj, ale hlavně potřebuji SOUHLAS AUTORA ČLÁNKU k tomu, abych článek mohla použít na svém blogu. Kopírovat bez souhlasu mě žene do neodvratného neštěstí...

9. Pravidelně se svému blogu věnuji. Sice se může stát, že občas nebudu mít co psát, ale přesto bych se měla blogu věnovat pravidelně, protože když návštěvník nebude mít co číst, nepřijde, protože ho u mě nic neláká.

10. Nezapomínám na život. Blog je krásný koníček a jsem schopná s ním trávit mnoho času, ale nezapomínám na rodinu, další koníčky a povinnosti a občas počítač vypnu.

Jak vést dobrý blog?
Následující popis určuje cestu těch kvalitnějších blogařů - sice trošku potrvá, než najdou nějaké čtenáře, ale zato zůstanou věrní a mnohdy se stanou přáteli.
Piště originální články.
Hlavně články, které napíšete sami - recenze na filmy, názory na seriály, návody ke hrám, povídky. Čtenář pozná váš styl a navíc vás bude považovat za originální a kreativní osobu. Je jedno, jestli je váš blog fan stránka, mišmaš anebo internetový deník. Budete-li nevtíraví a trošku stylisticky zdatní, jistě si vás někdo brzy oblíbí.

Zařiďte pravidelné rubriky.
Uskutečněte něco pravidelného, díky čemu se budou návštěvníci na váš blog rádi vracet. Malé soutěže nebo zajímavé ankety nikoho neurazí a každý se rád zapojí.

Komentujte články ostatních blogařů.
Chcete-li, aby si vás blogaři vážili, musíte jim jít příkladem a hodnotit jejich práci. Žádný blogař nebude mít důvod navštívit váš blog a přečíst si váš článek, pokud vy mu ho také neohodnotíte. Samozřejmě nemusíte komentovat každý článek, ale jen to, co vás zaujme. Pokud budou vaše reakce navíc příliš časté, ostatním se mohou zdát vynucené a neupřímné.

Mějte zavedené téma.
Je jedno, jestli je váš blog deník, fan blog nějaké osobnosti nebo jestli na něj ukládáte svou tvorbu. Pokud s nějakým tématem začnete a za měsíc se rozmyslíte, nejspíš o svoje původní čtenáře přijdete. Nebo dejte alespoň předem vědět, že vás zajímá něco jiného, či že váš blog se bude nyní zabývat jinými věcmi. Určitě vás nikdo nezavrhne, když napíšete o tom, co vás k tomu vedlo.

Obohaťte nějakým originálním motivem svůj blog.
Každý má něco, co miluje, nějaký koníček. Někdo rád kreslí, někdo rád píše, jiný rád fotografuje nebo vyrábí grafiku. Dáte-li do blogu něco ze sebe, bude odrážet vaši osobnost a lidé budou mít možnost vás lépe poznat. Navíc dostanete objektivní názory ohledně své práce a to je mnohdy velmi motivující.

Mějte svůj blog přehledný.
Na blogu by měly být informace roztříděné a snadno dohledatelné, pokud chcete, aby článek někdo četl. Články se nečtou jen, když je zveřejníte, ale čtou se i zpětně, pokud váš blog navštíví někdo cizí a prohlíží si ho. Proto by měl mít šanci dostat se ke všem článkům a zvolit si v přehledném menu to, co ho právě zajímá.

Piště články na Témata týdne.
Samozřejmě pokud vás něco napadne a napíšete vkusnou věc. Jsou na blogu pravidelní čtenáři těchto článků a některé váš článek může natolik zaujmout, že se stanou vašimi pravidelnými čtenáři. Nehledě na to, že se můžete dostat do výběru nejzajímavějších článků, což jednak zvýší vaše kvality i návštěvnost.

Dávejte článkům zajímavé titulky.
Zajímavé titulky zvýší procento návštěvníků a jednak váš blog bude často zobrazován ve vyhledávačích (např. seznam nebo google).

Buďte nápomocní.
Pokud píšete na blogu o nějaké věci a věnujete se jí, je možné, že se za vámi budou lidé často obracet s nejrůznějšími dotazy ohledně této věci. Pokud je to ve vašich silách, vyhovte jim a poraďte, popřípadě pomožte. Budete pak považováni za znalce a návštěvníci vám budou věřit, stejně tak vašim článkům. Ale pozor! Všeho moc škodí. Nenechte se zneužívat! Odpovídat jednomu člověku stokrát skutečně nemusíte. Pokud vás někdo zásobuje naléhavými e-maily, že potřebuje nutně pomoc, raději ho ignorujte ať se naučí, že takhle to nechodí.

Obrázky si podepisujte.
Neuškodí, když na svůj obrázek napíšete logo svého blogu. Ovšem tak, aby to nekazilo kvalitu obrázku. Kopírovačům tak zabráníte kopírovat - raději je to odradí kopírovat, než aby z obrázku logo odstraňovali. Ačkoliv se najdou i tací, kteří obrázek šlohnou i s logem... Na to už potom není opravdu co říct.

Jak vést špatný blog?
Pokud chcete, aby lidé váš blog navštěvovali často, ale nikdy se k vám už nevrátili, pak to udělejte následujícím způsobem...

Pište stylem AHoooojÍÍÍÍÍčEEEEk!!!
Jistě vám někdo napíše pod článek komentář. Ale rozhodně to budou jenom komentáře ve smyslu: Ty máš teda IQ nižší než ještěrky na louce...

Pořádejte bleskovky.
Jistě, najde se někdo, kdo rád odpoví na otázky typu: Jak se máš? Jaký je dneska den? Co právě děláš? Bolí tě zub? Na co zrovna koukáš? Ale ti inteligentnější si nejspíš nechápavě poklepou na čelo a klinou na tlačítko Zpět s tím, co tyhle věci mají za smysl. Samozřejmě jejich návštěvu zaznamená TopList, že...

Vyrábějte diplomky.
Vygooglujte si obrázek, se kterém si někdo dal hodiny práce a pokažte ho nevkusným nápisem: DIPLOMEK PRO EVIČKU ZA SPŘÁTELENÍ OD MACUŠKY v barvě písma, které se do obrázku vůbec nehodí. To, že jste tak zprasili obrázek určitě někoho potěší.

Spřátelujte blogísky.
Samozřejmě je naprosto v pořádku, když jeden blogař druhému napíše, že si jeho blogu váží a dá si ho do oblíbených stránek. Ovšem spřátelovat jenom proto, abyste ve svých SB překonali stovku, trošku postrádá smysl a logiku.

Obíhejte.
Do komentáře pod článek napište toto: "Supeeeeeeeeeeer článek, jinak obííííhám, moje milované esbééénko! Jak se máš?". Tím každého přesvědčíte, že jste to nečetli a že by vás měl ze svých "esbéček" rychle smazat. Člověk, který vás v životě neviděl, je o deset let starší než vy a nikdy si na vás nevzpomene, bude jen ztěží věřit, že jste jeho "milované SBnko".

Pište jednovětné články na Téma týdne.
Článek na téma týdne, ve kterém je napsáno: "To je debilní téma, fakt nevim, nic mě nenapadá, tak nic psát nebudu, tak se tu mějte, mno." akorát každého vytočí do vrtule. Napíše vám, jací jste pošahanci a už k vám nevkročí.

Kopírujte beze zdroje.
A ještě se můžete cítit uraženi, když se vám ozve autor článku s tím, že jste ukradli jeho dílo. Budete vypadat jako rozmazlení haranti se kterými nikdo nechce mít nic společného.

Dejte si na blog stejnou barvu písma jako pozadí.
Nic tak nevytočí, jako když přijdete na stránku, ze které se nedá číst.

Naschvál míjejte rubriku Reklamy.
Spousta blogů má vysloveně napsáno, kam patří reklamy, jinak, že je bude ignorovat. Chcete-li blogaře skutečně naštvat a a dokázat, že vaše IQ není vyšší než počet znaků ve vaší přezdívce, naschvál mu to napište hned pod první článek a ještě doplňte poznámkou: "A promiň za reklamu".
____________________________________

Zaujal tě článek? Pak si dovolím upozornit tě na článek u Das - Jak by měl vypadat správný článek?

Navigace: A tak dále...

3 komentáře:

  1. Pěkný článek, povedl se ti :). Bohužel já na začátky blogování nevzpomínám moc v lásce...byla jsem jedna z těch co spíš "kopírovali"(ale taky jsem měla svoje články) a zrovna na tuto část nejsem vůbe hrdá :(. Dnes mě to přímo vytáčí...Ale nějak jsem se přes to dostala (naštěstí :)...A pokud mě nic nenapadá, tak raději pozastavím blog, než abych se snížila k něčemu takovému ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje řeč. Každý jsme měli nějaké začátky. Důležité je se z chyb poučit a nedělat je dokola. A nejdůležitější je, že teď už jsme mezi blogaři na jiné úrovni a baví nás to :)

      Vymazat
  2. Máš recht, hlavní je, že nás to baví :)

    OdpovědětVymazat