úterý 14. srpna 2012

Indie: Vítejte ve světě much, džungle a práce vydřené v krvi, potu (a občas i slzách).

Úplý trikot se lepí na zpocené tělo. Pistolemi se divoce ohání, aby nedostala jedovatý kousanec od kobry nebo aby ji neroztrhal tygr, má co dělat, aby unikla valícím se balvanům a smrtícím ostnám. Ještě přitom stačí sebrat několik secretů. Nohy se boří v blátě, jenom její atletické dovednosti jí dovolují ve vodě uniknout hladovým piraním. Nemůže se zastavit, protože cesta k Infada stone je trnitá. Vede přes divokou džungli, na kterou si nakonec vezme praktickou čtyřkolku a přes šíleného blázna, který si s ní hraje. Klíče ukryté v nejzazších koutech, občas na ni vyskočí i nějaká opice nebo obživlá socha Shivy...

Znáte ten příběh? Všechno to začalo na jedné hrozně dlouhé skluzavce a skončilo v pavoučím doupěti v daleké zemi mrazu, kam vstoupila snad jenom noha mutanta. Dostat se ke čtyřem artefaktům není vůbec žádná legrace. Musíme projít levely plné exotiky i zákeřné techniky, schválností, logických hádanek a divokého prostředí. To všechno hned v několika okouzlujících outfitech. Hádáte správně. Mluvím o TR3, do kterého jsem se pustila takřka hned po dohrání dvojky...

Mám ráda tu chvilku, kdy se ocitnu na okraji dlouhé skluzavky a vím, že na mě čeká další krásné dobrodružství... Přiznám se, že TR3 je pro mě už jediným dílem, který mi zbývá dohrát až do úplného konce (ani nevím, jestli mám být na sebe hrdá, že jsem jich už prošla tolik, nebo jestli se mám stydět za to, že za takovou dobu mého hraní TR jsem je nebyla schopná dohrát je všechny). Nejdále jsem se dostala do prvního levelu v Antarktidě, a tam už to opravdu není žádná legrace. Všechny bílé uličky v bílém prostředí splývají, voda je hrozně studená a občas vyskočí i nějaký ten mutant. Takže tentokrát pro mě bude dohraní TR3 velkou premiérou. Ale nepředbíhejme. Vrátím se do exotické a parné Indie, kam jsem se s Larou vydala pro Infada Stone...

A mohly jsme ho mít už na začátku prvního levelu, kdyby nám ho nesebral ten zákeřný Tony s Rorym a Randym (i když ti nedopadli zrovna dvakrát nejlépe, to jsem jim nepřála). Hrát Tomb Raider díl po díle má svoje výhody. Jednak se doopravdy těšíte, až se dostanete ke svému nejoblíbenějšímu dílu (ten můj je TR4) a jednak si hezky zopakujete celou historii Lary, levelů, prostředí a vývoje hry. Je to hezké dívat se, jak v každém díle přibývají nějaké nové prvky, jak se prostředí ještě více vykresluje do dokonalosti a jak se vyvíjí samotná Lara. Když si vzpomenu, že v prvním díle stavěla jen na skákání, ručkování a běhání a tady už zdolává žebříky, nízké průlezy i salta ve vzduchu, musím uznat, že ta dáma jde neuvěřitelně rychle kupředu.

Nicméně... Název prvního levelu Jungle je skutečně trefný. Ani jedna kostka tu není rovná, občas se tu povaluje nějaká ta ruina, občas šlápnete do nějakého bláta, vyskočí na vás tygr, opice nebo v nejhorším případě nějaký opeřenec a ve skrytých místech najdete nějaké ty drobnosti do arzenálu (asi tu zůstaly po domorodcích nebo po jiných vykradačích hrobek). Špatné naopak je, že si nemůžete ukládat hru kdekoliv. Musíte nejprve sebrat ukládací krystal a teprve pak ho v inventáři použít. Nastává drobný problém, že když si chcete uložit hru, prostě máte nedostatek savegame krystalů. A že s nimi tvůrci šetřili (jsou na stejných místech jako zelené krystaly v PC verzi, ostatně tady jsou akorát modré).  Proto je výhodné najít všechny skrýše, kde se většinou schovávají... Chudinka Lara, tentokrát si skutečně vybrala těžkou cestu.

Myslím že vůbec nejtěžší a nejzábavnější level v Indii je Temple Ruins. Směsice chodeb a místností, pastí a nepřátel dělají z levelu krásnou a úchvatnou akci, která ve vás zanechá dobrý pocit. Dokonce i sochy Shivy jako by přemýšlely. Když si myslíte, že je udoláte pistolemi z velké dálky, jednoduše se schovají do svých vlastních rukou a čekají, až s nimi budete bojovat pěkně zblízka. Nehledě na to, že dostat se ke dvěma (a později dalším třem) důležitým klíčům není žádná legrace. Tím spíš, že po jejich získání chudinka Lara málem zahyne, když na ní padají sloupy z chrámu, který zbortí Tony. A když se zdá, že už ho nedostihneme, tvůrci nám nadělí malý zázrak: čtyřkolku. Ani level River Ganges se ale nedá projet úplně celý na kolech, občas budeme muset vystoupit a otevřít si nějaké dveře. Existuje hned několik způsobů, jak tento level projít, já ovšem znám jenom jeden. Na chvíli jsem zatočila jinak a chtěla jít jinou cestou, našla jsem Gate Key, ale nenašla jsem zámek, kam ho mám vložit (ačkoliv jsem našla bránu, která měla být zjevně otevřená - jak pozoruhodné), takže jsem se vrátila ke starému, ale spolehlivému způsobu.

Jen pozor na Caves of Kaliya, nejenom, že se tam dá okamžitě zabloudit, ale když si myslíte, že máte vyhráno, vyskočí na vás v úplné tmě hned osm zákeřných hadů a valící se koule jako bonus k tomu. A v závěru na nás čeká vysmátý nepřítel. Tak mu dáme co proto...

Taky tak milujete TR3? Co se týče Indie, Nevady nebo Jižního Pacifiku, já rozhodně ano. Co se týče Londýna, asi už to nebude tak žhavé, nicméně i ten si jednou za čas ráda projdu. Jak to bude s Antarktidou, to se ještě uvidí...

A proč mluvím na začátku článku o krvi, potu a slzách? Krev a pot patří samozřejmě Laře (naštěstí té krve neztratila moc a z potu se vždycky v nějaké tůni vykoupala), ale mě už začínají pomalu pálit oči, jak do toho PSPčka pořád koukám! :)

Ne, nezapomněla jsem na screenshoty...

Kudypak tam nahoru...?

Sakra. Vůbec není tak hloupá, jak jsem předpokládala.

Uf... Tak jdem na to.

To víš, že jsem si tu brokovnici na tebe schovávala!
____________________________

3 komentáře:

  1. Ten 4 obrázok je veľmi vtipný.

    OdpovědětVymazat
  2. Jedním slovem - LEGENDA. Můj nejoblíbenější TR. Levely v Indii a Nevadě bych mohl hrát do zblbnutí :-) A ten soundtrack. A ty outfity. A ti bossové (oživlá socha?! o.O). A ta čtyřkolka. A... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud vím, tak Shiva je jenom jedna. Takže ty tři živé Shivy musí být sochy :))

      Vymazat