pátek 18. května 2012

Vzhůra na Velkou zeď a do Benátek!

Jak já mám ráda vůni Čínské zdi... Chvilka, kdy se přede mnou objeví zelené menu s výběrem pasu, Lařiny vily, tlačítek a sluchátek, ve mně vždy probouzí spoustu pocitů. Když pak zvolím volbu "New Game" a spatřím Laru směle se spouštící do trávy... Ano, musím se chvilku oddat nostalgii, protože to už snad ani není možné, že mám tu hru dohranou tolikrát a přitom mě stále baví. Opravdu se každou chvilku čím dál víc ptám: čím mě ty čtverce tak fascinují, že mě to nutí hrát je častěji, než 'nové' díly?

Co se týče konkrétně mě, vážím si na TR2 neuvěřitelně lehké a propracované ovladatelnosti. PSP zachovává starý engine PS1, kde TR1 běžel sice plynule, ale poněkud zpomaleně. Patřilo to k původnímu enginu, že se Lara otáčela o malinko později, její pohyby byly pomalejší a reagovala o vteřinku později. Když člověk poprvé zapínal TR1 a přitom na to nebyl zvyklý, říkal si, co to sakra je. Ale přitom to k TR1 patří jako k Laře pistole. Možná trošku škoda, že se to do počítačové verze nezachovalo. Hra je tam plynulá, Lara je rychlá a odsýpá to. Když pak člověk zapne TR2, potom, co je navyklý trochu déle držet tlačítka, aby Lara zareagovala, je to pochopitelně trochu nezvyk. Připadáte si trochu jak ve zrychleném filmu... V tak zrychleném, že než jsem stačilo doslova mrknout, objevila jsem se v polovině levelu Bartoli's Hideout. Nebo že by to bylo tím, že bych byla schopná TR2 hrát skoro poslepu...? Hm, někdy to schválně zkusím :)

Velmi si vážím toho, jak tvůrci zpracovali úrovně v Benátkách. Italská kultura na vás doslova dýchá i z těch čtverečků, dokonce italští mafiáni sem zapadají, jako by tam patřili a ne jako by se tam objevili jen proto, aby byli v patách Laře. Pamatuji si, že když jsem byla mladší, v levelu Venice jsem se hrozně bála jednoho okamžiku: ve chvíli, kdy se pomocí člunu dostáváte do druhé části levelu, tím, že si pákou zvýšíte vodu, aby člun vyplaval nahoru a druhou pákou si otevřete velká vrata. Cesta pak vede buď vpravo nebo vlevo, kde čekají gondoly a můstek mezi domy. Já se vždycky vydávala nejdříve vpravo, kvůli nepříteli, který číhal za rohem. Byl to nebezpečný mafián celý v černém. Nechtěla jsem tam jít, protože jsem se o Laru bála. Odhodlávala jsem se vždycky pěknou dobu... Dnes už nemusím stát s člunem za rohem, nicméně pořád ve mně ten chlap probouzí jakousi autoritu. Vím, je to drobnost. Ale když se vám na hru nahromadí víc takových kouzelných vzpomínek, pak si k ní uděláte ryze srdeční vztah a ona vás prostě baví pořád.

Engine je kouzelný. Umožňuje "polygonové překrývání", takže když zastřelíte nepřítele na balkoně, spadne tak, že trčí ven a jen jednou nohou zůstane na balkoně. Vůbec mu nevadí, že leží skrz zábradlí (možná si pamatujete článek, který jsem zařadila do rubriky bugy, ano, tentokrát se mi to stalo znovu a vím, že se to stane i příště :)). Na druhou stranu si cením toho, že krysy jsou tady desetkrát menší než v TR1 (zřejmě tentokrát bez doplňujících genetických úprav). Takže ty roztomilé potvůrky ani není nutno střílet :)

Tentokrát několik akrobatických screenshotů...


_______________________

Žádné komentáře:

Okomentovat